Stal se ze mě anděl.

David Polcar (Větrák)

Ale ne, nebojte, jenom mi narostly křídla. Nestal jsem se bezpohlavním. Nestrachuji se o svoje potomstvo. Ocas je v pořádku a vocas taky snad. Ale abych nezapomněl, jsem anděl. To nevadí. Jinak by byla docela zábava, kdybych zamával v metru křídlama. Že jsem anděl, to je skvělý. Tak vy mě vážně zvete do hospody? No jdu s váma. Prvnípivodruhýpivotřetípiovovodku... a ráno bez křídel. No a..?

Stejně jsem nikdy nebyl anděl. A na trhu se objevila specialita - SPACÁKY Z ANDĚLSKÝHO PEŘÍ. Rozmáchl jsem se rukou a zmizel. Bez rakety a ne zrovna jen do tmy. Ale bylo to o uši. Stejně mě od toho věčnýho lítání bolely ruce. Takže teď mě bolí nohy. Musím, to zn., že chci oběhat tolik, co anděl. Nestíhám. Mám i špatný boty. Snažím se. Marně. Nevadí. Stromy kvetou. Všude je kus anděla. A nikde není celej. Kus mě naproti tomu přebejvá. Ještěže andělé jsou spokojený. A já ne. Vychladla mi polívka. Psaní povídek škodí zdraví. Praskaj a po nich zuby trnou. To zas bude průser CHa CHACHACHA.

Obzvláště pak v nebi, sorry JEANE PAULE SECONDO.

Nasaďte si pláštěnky. Bráškové dostali průjem. To maj z toho, že si píchaj ambrosii ze starejch zásob po DIOVI, jenže to byl jinej sekáč. Tolik nemanželskejch synů. Tolik cest. Blázen na ulici hladovějící se směje na ostřici nad asfaltem. Má důvod, je ráno a stal se z něj anděl. Ale nemá kžídla a ani není bezpohlavní. Blázen na ulici hladovějící se směje nad ostřicí nad asfaltem. Každej máme jiný anděly. Já jsem se stal andělem.

Co s básněmi. A tak mladý opilec začal psát povídky. A třeba tu o chlapíkovi, který utekl z vězení v poušti a pak, tak jak řekl Chadžív Džibrán stanul nahý ve slunci a rozplynul se ve větru, kterým bylo tornádo. A dostal se tenhle vězeň do literatury - napsali o něm totiž policejní hlášení. Asi bude psát dál. On snad není jen opilec, ale hlavně je mladý. A Všemu se směje. Jaký to bude potřetí. Podivnej tejden, samý pití, bez rvaček zatím. No ale co dál? Norsko? A až se vrátím, tak co? Zůstávám Větrákem. Neznám odpovědi na vlastní otázky. Stanu se NĚČÍM, nebo dokonce NĚKÝM ? Já snad jasně cítím, že kdybych se stal ........, přestal bych být. Nevím přesně, jestli to, co dělám je správný, ale v daný chvíli mi to přijde jako jediný možný. Nevím vůbec nic. Přesněji vím, že ne, tedy NE. Na co takhle hrdě odpovídám? Na tom nezáleží. Raději se najezme. Najezme, ne napijme. Už toho bylo dost. Zírta je taky den, co kdyby sněžilo. To takhle jeden.... I napít se můžeme, ale drogy (tedy ty okterých se píše) bych pro teď nechal viset na svých místech proklatě nízko na dně. Už kvůli mně. Nemám rád útěky za štěstím. Tisíce mil jel za svou vidinou milovanou. No a..? Já jsem radši šťastnej, než abych nebyl. A jestli chcete tvdit, že mám štěstí, tak se budu smát. Nerad vyprávím smutný grotesky a zásadně hraju veselej mariáš. Bez trumfů.