Absolutní vítěz

Alexandra Hechtová (Bruty)

Bylo úterý 21.dubna něco málo po půl jedenácté večer a po dlouhé době zase na oblohu vyrazily hvězdy na svou každodenní pout´ zdánlivě bez jakéhokoliv cíle. Ale mnozí lidé by mi oponovali a řekli by, že přece nic se neděje jen tak, bez důvodu.

Touhle jasnou noci se Marek se svými dobrými známými vracel domů z Hospody pod Kaštany, kde každý večer trávili svůj volný čas a utráceli peníze, které se jim kdesi podařilo sehnat. Mnozí z nich by už asi nepřišli na jiný způsob trávení volného času, než hraní kulečníku, pití jejich oblíbené desítky nebo rumu. A tak po zlomení jejich minulého pivního rekordu nebo alespoň vyrovnání se tomuto rekordu se všichni odebrali na cestu domů.

Dneska tomu bylo jinak. Martin slavil devatenácté narozeniny a tak s ním Marek a Radek popíjeli dál, i když ostatní už dávno byli pryč. Odejít se rozhodli až po tom co na ně chtěl hospodský zavolat policii s nedalekého města. Jenom co za nimi zaklaply dveře tak začali přemýšlet co by se ještě dalo podniknout, ve vesnici, která má něco málo přes sto obyvatel se toho po páté odpoledne už moc vymyslet nedá. I když tuhle cestu už absolvovali mnohokrát, a nikdy se na ní nenudili. Ale zrovna dneska je nic ne a ne napadnout. Většinou se totiž mohli pobavit vyváděním několika pod obraz opilých objektů zastupujících v této vsi osoby mužského pohlaví věku středního, postaršího až by se dalo říct obstarožního důchodového, což dneska vzhledem k pokročilé hodině noční nebylo možné.

Po chvíli chůze se ozval Martin, aby přerušil otravné ticho, které už jim všem lezlo na nervy a jal se vykládat vtipy. "Hele kluci znáte tenhle? Z mrakodrapu skočí ženská a chlap. Víte kdo dopadne první? No to je přece jasné! Chlap, protože ženská se musí zeptat na cestu." Na to Radek spustí jiný. "Řidič zastaví stopařce. Jedou, jedou a po nějaké chvíli se stopařka začne ošívat, potom prohrabávat kabelku, až nakonec vytáhne krabičku marlborek a opatrně se řidiče zeptá: Nebude Vám vadit, když Vám tady budu kouřit? Nato se řidič usměje a odpoví: Když se Vám slečno vejde hlava pod volant, tak klidně můžete." Takhle se bavili až do doby než přišli k zábradlí u cesty, na kterém se všichni usadili. Tenhle výkon je potřeba náležitě ocenit, protože s množstvím alkoholu, které obsahovala jejich krev, to bylo téměř nadlidské úsilí se na něm udržet. Právě když takhle seděli bleskla Markovi hlavou myšlenka jak si trochu obohatit tuhle víceméně nudnou cestu. A protože od myšlenky nebylo daleko k nápadu a od nápadu k činu, tak Marek tenhle nápad okamžitě oznámil Martinovi a Radkovi. Oba souhlasili, což nebyl až takový zázrak. Nebude to poprvé, co se takhle večer pobaví. Jednalo se o jakousi hru na odvahu. O co vlastně šlo? Princip není nijak složitý. Všichni tři se postaví do prostřed cesty a počká až pojede auto. A kdo že tuhle hru vyhraje? Ten kdo na silnici vydrží co nejdéle nebo počká dokud auto nezastaví. Zkusili to už mockrát, tak proč si takhle nezablbnout zase. Většinou to skončilo tak, že auto buď zastavilo, nebo jen přibrzdilo a oni včas uskočili. Všichni tři si moc dobře pamatovali na loňský Silvestr, kdy si jejich výkony zapsali muži zákona na okresní policejní stanici ještě se svědectvím jednoho řidiče, který ve snaze se jim vyhnout se dostal do smyku a skončil ve výloze prodejny Mountfield hned vedle Bédy Trávníčka a jeho zahradního traktůrku. Škoda byla vyčíslena na necelých sto dvacet tisíc a oni měli štěstí, že prodejna i řidič byli pojištění. Taky nikdo z nich nezapomene, když loni o prázdninách takhle stopli jednoho bavoráka, z něho vyskočili tři vycvičení muži a začali je prohánět po vesnici.

Dneska doufali, že se jim nic podobného nestane, protože by se jim asi utéct nepovedlo. I když i tohle k jejich hře patřilo. A tak aniž by nad rizikem, které zde bylo velmi značné, jakkoliv přemýšleli ocitli se Marek s Radkem na dopravní komunikaci, která jindy velmi frekventovaná v noci vždy zela prázdnotou a po autech, která zde projížděla přes den nezbylo nic než vyježděné koleje. Martinovi se moc nechtělo, ale přece se musel přidat. Nechtěl, aby o něm Marek s Radkem roznášeli jakej je srágora i když by se bez těchhle zkoušek docela obešel a Země by se taky točila dál. Nakonec se postavil vedle nich, co nejblíže ke kraji, aby mohl včas a bezpečně uskočit. Všichni tři si zapálili cigáro a jali se čekati na přijíždějící auto.

Když po vykouření dalších tří pořád ještě žádné nejelo a oni už se rozhodovali, že by to vzdali, tak se konečně v dálce objevily světlé pásy svítící ze zatáčky a osvětlující pole kolem cesty. Světla se blížila a trojice už začínala cítit i přes alkohol zvláštní mrazení někdo hluboko v žaludku.

Nikola po těžkém dnu ve firmě nasedl do auta a jel se najíst do nedaleké pizzerie v centru města. Po dvou panácích whisky pizze, která okraji přesahovala obvod talíře o víc než bylo potřeba a třech mattonkách se vytratil ze společností několika přátel a těšil se domů za manželkou.Posedět s nimi bylo sice příjemné, ale kdyby zůstal, tak by se taky mohl dostat domů někdy nad ránem. I když se přece říká, že každý slušný člověk chodí domů za světla. Odemkl auto, na zadní sedadlo hodil aktovku a bundu, která v tomhle počasí byla pořád ještě potřebná, protože chránila jak před nepříjemným chladem, tak před větrem a chvilkovými přeháňkami. Nastoupil do auta a chvíli přemýšlel, jestli nemá na pumpě koupit, nějaké dobré víno a po příjezdu ho s manželkou vypít ještě než ulehnou a oddají se společnému milování. Tenhle nápad ale zavrhl, protože si vzpomněl, že jejich garáž by mněla ještě nějaké obsahovat. Než nastartoval namačkal ještě na mobilu Radčino číslo. Nikdo to nebral, což bylo logické protože když s ní telefonoval během večeře tak říkala, že se půjde naložit do vany. Zavěsil. Nastartoval a z reproduktoru začaly hrát večerní hity radia Zlatá Praha, City, Bonton nebo Triangl. To při poslechu nepoznal. Přepnul z radia na cédéčko z auta začala pronikat hudba od Sister´s of Mercy. Zařadil rychlost a vyjel na hlavní. Když zatáčel, tak ještě víc zesílil rádio a sešlápl plyn, aby byl doma co nejdřív.

Když projížděl pod dálničním mostem tak se rychlost auta vyšplhala nad stovku. Při přejíždění přejezdu to bylo už něco přes stočtyřicet. Projel křižovatkou, a protože byl na hlavní tak ani nezpomalil. Míjel benzínovou pumpu a znovu si vzpomněl na víno, přidal ještě zvuk. Za pumpo se předním objevilo další auto, které elegantně objel, sešlápnul plyn až na podlahu a zařadil pětku. Když vjížděl do vesnice tak instinktivně zpomalil a lehce se dostal pod hranici sta kilometrů za hodinu. V tom okamžiku je uviděl.

Marek, Radek a Martin se konečně dočkali. V dálce svítila světla auta, které se rychle blížilo. A všechny překvapilo, když se vedle auta vynořilo ještě druhé a rychle ho předjelo. Vzdálenost se zkracovala a všichni cítili jak se adrenalin v jejich tělech začíná hromadit. Marek si vytáhl cigaretu a chtěl si ji zapálit, než ale vytáhl zapalovač tak mu ona cigareta vypadla z pusy. On se pro ni ohnul. V tom okamžiku, ale Radek už uskočil z cesty rychle se blížícímu autu. Martin chtěl Marka ztrhnout, ale on se mu vyškubnul a Martin ucítil jen bodavou bolest, když se zrcátko auta otřelo o jeho ruku.

Auto Marka nabralo na kapotu a Markovi se zdálo, že ho nese neuvěřitelně dlouho a rychle. Tak rychle, že když sjel Marek po kapotě auto přímo na mokrý asfalt tak mu stihla blesknout hlavou jen jedna myšlenka a kdyby mohl tak by se jí možná i zasmál. Při pohledu na rozmazanou krabičku, která ležela nedaleko od něj, si vzpomněl na zlatý text, který byl na ní napsaný hned pod černými písmeny Marlboro. Ten nápis zněl:

"Ministerstvo zdravotnictví varuje: KOUŘENÍ VÁŽNĚ POŠKOZUJE ZDRAVÍ